Adolf

Jméno vzniklo ze starohornoněmeckého Adalwolf, případně Athalwolf. První část adal znamená „šlechtický rod“, „vznešený původ“, druhá je slovo wolf, tedy vlk. Dohromady se vykládá jako „ušlechtilý vlk“. Vlk patřil v germánském pojmenovávání k nejoblíbenějším zvířatům, protože znamenal odvahu, vytrvalost a sílu v boji, a spojení se šlechtickým rodem mělo nositele předurčit k vůdčí roli.

Podobu Adolf zkrátil běžný jazykový vývoj, latinsky se jméno psalo Adolphus a právě z latinské školní a církevní podoby vychází francouzské Adolphe či anglické Adolphus. Do češtiny se jméno dostalo z německého prostředí, hlavně v době, kdy byly v českých zemích německé úřední i rodinné vzory silně přítomné. Se stejnou první částí pracují jména Adéla, Adelheid nebo Adalbert, z něhož vzešel český Vojtěch jako domácí protějšek. Vlka v druhé části mají také Rudolf, Arnulf a Wolfgang.

Ve 19. století patřil Adolf v českých rodinách k docela obvyklým jménům a nesli ho spisovatelé, architekti i vojáci. Jazykově se dobře přizpůsobil, snadno se skloňuje a vytvořil si řadu domácích podob, které zněly vlídněji než plné úřední jméno.

Datum 17. června vychází z tradice českého kalendáře, kde se jméno drží dlouhodobě na stejném místě, a stejný den slaví Adolfové i na Slovensku. V Polsku se svátek připomíná 19. dubna, což ukazuje, že u méně frekventovaných jmen se data v jednotlivých zemích často rozcházejí podle místních zvyků.

Mezi svatými tohoto jména je nejznámější Adolf, biskup v Osnabrücku ze 13. století, kterého tradice připomíná jako muže mírného a pečujícího o chudé. Jeho památka se v církevních kalendářích uvádí v jiných termínech, takže červnový občanský svátek s ním nemusí přímo souviset.

Ve druhé polovině 20. století jméno těžce zasáhla historie a rodiče je začali novorozencům dávat jen výjimečně. Starší nositelé si je ale nesli dál a mnozí z nich jsou v české kultuře pevně zapsaní, takže jméno samo nikdy úplně nezmizelo.

Adolf dnes působí jako jméno historické. Nese s sebou tíhu 20. století, a proto se novorozeným chlapcům prakticky nedává, i když samotný význam a zvuk jména za nic nemohou. Nositelé jsou většinou muži zralého věku a v rodinách se jim říká zkráceně Ado nebo Dolfo, což celé jméno okamžitě zjemní.

Jinak jméno žije dál v kultuře a v příjmeních a díky osobnostem, jako byl Adolf Born, si zachovalo i veselou a laskavou stránku. Kdo je Adolf, bývá na své jméno obvykle zvyklý a nepotřebuje k němu vysvětlení, ocení proto přání, které se týká jeho samotného, a ne historie.