Apolena

Základem jména je řecké Apollónia, ženská obdoba mužského Apollónios. Obojí odkazuje k Apollónovi, bohu světla, hudby a věštění, a znamená tedy zhruba „Apollónova“, „zasvěcená Apollónovi“. Zajímavé je, že původ samotného jména boha Apollóna zůstává nejistý, badatelé jej spojují s různými předřeckými kořeny, takže výklad významu se zastavuje právě u něj.

Do Evropy se jméno rozšířilo prostřednictvím latiny jako Apollonia, a to díky úctě ke křesťanské mučednici z Alexandrie. Latinská podoba dala vzniknout polské Apolonii, německé Apollonii i francouzské Apolline. Čeština si jméno přizpůsobila po svém a ustálila domáckou, zlidovělou variantu Apolena, která se postupně stala oficiální podobou. Vedle ní se v matrikách dlouho objevovala i knižnější Apolonie.

Příbuzenstvo jména je poměrně široké. Patří k němu mužské Apollinaris, z něhož vzešel český Apolinář, dále Apollo a Apollonios. Ve všech případech jde o pojmenování, které původně vyjadřovalo příslušnost k božstvu, podobně jako u jmen typu Dionýsios nebo Demetrios.

Devátý únor patří svaté Apolonii Alexandrijské, mučednici z poloviny třetího století. Podle tradice šlo o starší křesťanku, které při protikřesťanských nepokojích v Alexandrii rozbili a vylámali zuby a poté jí hrozili upálením. Právě kvůli tomuto příběhu se stala patronkou zubních lékařů a lidí trpících bolestí zubů a bývá zobrazována s kleštěmi, v nichž drží zub.

V českých zemích byla její úcta velmi živá, o čemž svědčí kapličky a oltářní obrazy i to, jak často se jméno objevovalo na vesnicích. Apolena patřila po staletí k běžným ženským jménům, zvlášť v jižních a jihozápadních Čechách. Datum svátku se drží stejně i v polském kalendáři, kde se devátého února slaví Apolonia.

Únorový termín přinesl také pranostiky, které tento den spojují s vrcholem zimy a s tuhými mrazy. Apolenin svátek tak v lidovém kalendáři fungoval jako jeden z orientačních bodů, podle kterých se odhadovalo, kdy zima poleví.

Apolena dlouho působila jako jméno babiček z venkovských fotografií, potom se z matrik skoro vytratila a v posledních letech se vrací. Rodiče na ní oceňují právě to, že je česká a zároveň neokoukaná, má jasný zvuk a nedá se splést s ničím jiným. Dobře funguje i proto, že nabízí měkkou zdrobnělinu Apolenka pro malé děvče a důstojnou plnou podobu pro dospělou ženu.

Vnímá se jako jméno tradiční, ale ne zaprášené. Sluší dívkám, jejichž rodiče hledají něco s historií a bez módního nádechu, a spolu s dalšími návraty typu Rozálie, Antonie nebo Josefína patří k jménům, která si znovu našla cestu do porodnic.