Bartoloměj

Základem jména je aramejské spojení bar Talmaj, kde bar znamená syn a Talmaj je osobní jméno otce. Nejde tedy o jméno v našem slova smyslu, ale o patronymikum, jaké se v tehdejší Palestině běžně přidávalo k rodnému jménu. Samo Talmaj se nejčastěji vykládá ze semitského kořene souvisejícího s hebrejským telem, což je brázda nebo zoraný pruh půdy. Odtud vzniklo tradiční české čtení „syn oráče“, které je vžité, i když ho odborníci berou spíš jako pravděpodobný výklad než jako jistotu.

Z aramejštiny se jméno dostalo do řečtiny Nového zákona jako Bartholomaios, latina z něj udělala Bartholomaeus a přes církevní latinu se dostalo do všech evropských jazyků. Čeština si ho zkrátila a domestikovala na Bartoloměj, ve starších textech se objevuje i podoba Bartoloměj bez koncového j nebo počeštěné Bartoš. Díky apoštolově popularitě patřilo ve středověku k jménům, která se v českých zemích udělovala velmi hojně.

Právě z této oblíbenosti vyrostla celá řada českých příjmení: Bartoš, Bárta, Barták, Bartoň, Bartůněk, Bartošek, Bartončík. V Novém zákoně se navíc apoštol Bartoloměj tradičně ztotožňuje s Natanaelem z Janova evangelia, takže obě jména bývají v křesťanské tradici spojována, i když spolu jazykově nemají nic společného.

Svátek připadá na 24. srpna, den zasvěcený apoštolu Bartolomějovi. Podle pozdější legendy hlásal evangelium v Armenii a zemřel mučednickou smrtí stažením z kůže, proto se zobrazuje s nožem a bývá patronem koželuhů, řezníků, knihvazačů a krejčích. Jeho ostatky se od středověku uctívají v římském kostele San Bartolomeo all'Isola, odkud se kult šířil dál do Evropy.

V českých zemích má Bartoloměj mimořádně silné stopy v zasvěcení kostelů. Svatému Bartoloměji patří katedrála v Plzni, děkanský kostel v Kolíně i řada venkovských svatyní, kde se dodnes drží bartolomějské poutě. Datum bylo také důležitým bodem hospodářského roku, k němu se vázalo dožínkové rozhraní a pranostiky o tom, že po Bartoloměji už slunce nehřeje jako dřív a rosy bývají studené.

Z evropských dějin je s tímto dnem svázána bartolomějská noc roku 1572, kdy v Paříži došlo k masakru hugenotů. Spojení je bohužel natolik známé, že se dostalo i do češtiny jako obecné pojmenování krvavého zúčtování, se samotným apoštolem ani nositeli jména ale nemá nic společného.

Bartoloměj dnes patří k jménům, která znějí historicky a trochu obřadně. Rodiče, kteří ho vyberou, obvykle hledají něco, co má v kalendáři hluboké kořeny a zároveň se neopakuje ve každé školní třídě. Pomáhá mu i to, že se dá pohodlně zkrátit na Bártu, což už zní docela civilně a moderně.

Paradoxně je jméno mnohem živější v příjmeních než ve křestní matrice, každý Bartoš nebo Barták je jeho vzdálenou připomínkou. Nejčastěji ho tedy nosí dospělí a starší muži, mezi novorozenci se objevuje spíš v rodinách, které mají vztah k tradici nebo chtějí navázat na jméno po předcích.