Benjamín

Jméno pochází z hebrejského Binjamin, složeného ze slova ben, tedy syn, a jamin, což znamená pravice nebo pravá strana. Pravá ruka byla ve starověkém myšlení stranou síly, přízně a požehnání, proto se význam vykládá jako „syn pravice“, tedy syn oblíbený a šťastný. Protože hebrejština označovala pravou stranou také jih, nabízí se druhý výklad „syn jihu“, který odkazuje k území kmene Benjamín ležícímu jižně od oblasti kmene Efraim.

Do evropských jazyků se jméno dostalo přes řecké a latinské znění Starého zákona, tedy jako Beniamin. V českém prostředí se drží podoba s dlouhým í na konci, Benjamín, zatímco většina okolních jazyků má krátké Benjamin. Ženský protějšek čeština nevytvořila, i když jinde se ojediněle objevuje Benjamína nebo Benjamine.

Příbuzná jsou všechna jména začínající na Ben, protože obsahují stejný hebrejský základ pro syna. Patří sem Benedikt, který je ovšem latinský a s Benjamínem souvisí jen podobným zvukem, dále biblická jména typu Benoni. Právě Ben oni, „syn mého žalu“, je podle knihy Genesis původní jméno, které dítěti dala umírající Ráchel, a jeho otec Jákob je změnil na Binjamin.

Nejstarším nositelem jména je nejmladší syn praotce Jákoba a jeho milované ženy Ráchel. Ta při porodu zemřela a stačila chlapce pojmenovat jako syna svého žalu, otec však jméno obrátil v dobré znamení. Benjamín byl v rodině miláčkem a nejmladším z dvanácti bratrů, což je důvod, proč se dodnes benjamínkem říká nejmladšímu členovi rodiny, třídy nebo sportovního týmu. Od něj odvozoval svůj původ jeden z dvanácti izraelských kmenů.

Z křesťanských světců se nejčastěji připomíná Benjamín, perský jáhen umučený v první polovině pátého století za pronásledování křesťanů v Persii. Jeho svátek připadá na 31. března, a právě na tento den slaví Benjamíni na Slovensku a Beniaminové v Polsku. Český občanský kalendář má jméno jinde, 7. prosince po boku Ambrože, a toto datum vychází z uspořádání novodobého kalendáře, nikoli z památky konkrétního světce.

U nás patřilo jméno dlouho spíše k biblickým raritám a objevovalo se hlavně v protestantských rodinách, které čerpala jména přímo z Písma. Širší oblibu získalo až v posledních desetiletích, kdy se do módy vrátila stará jména s jasným příběhem.

Benjamín dnes působí zároveň tradičně i moderně. Má za sebou tisíce let biblické historie, ale díky mezinárodní podobě Ben se bez potíží pohybuje i mimo české prostředí. Rodiče si ho vybírají často právě pro tuto dvojkolejnost, doma zní měkce a domácky, na cizím diplomu vypadá samozřejmě.

Jméno se dobře snáší s většinou českých příjmení a nepůsobí zdrobněle ani v dospělosti, protože nabízí vážnější tvar Benjamín i uvolněné Ben. Určitou nevýhodou je slovo benjamínek, kvůli kterému se chlapci v dětství snadno přilepí nálepka nejmladšího a nejhýčkanějšího. Většina nositelů si z toho po čase udělá vlastní vtip.