Blažej

Základem je latinské Blasius, jméno odvozované od přídavného jména blaesus, tedy koktavý nebo breptavý. Původně tak šlo o přezdívku podle způsobu řeči, která se postupně proměnila v běžné osobní jméno. Latina si toto slovo pravděpodobně vypůjčila z řečtiny, kde označovalo někoho, kdo mluví nezřetelně nebo kdo má nohy do o. Úplná jistota u takto starých přezdívkových jmen neexistuje, tento výklad je však nejrozšířenější.

Do češtiny se jméno dostalo s křesťanstvím prostřednictvím latiny a starší podoba zněla Blasij nebo Blažej. Čeština si ho rychle přizpůsobila a zároveň mu podsunula domácí vysvětlení, protože v něm slyšela blaho, blahý a blažený. Tento lidový výklad je z jazykového hlediska mylný, ale právě on rozhodl o tom, že jméno u nás působí hřejivě a nikoli posměšně.

Příbuzné jsou všechny evropské podoby téhož základu, od italského Biagio přes španělské Blas až po francouzské Blaise. Ve slovanském prostředí se ze Blasia vyvinulo také ruské Vlas, které splynulo se starším lidovým světeckým kultem. S českým Blahoslavem ani se jménem Blahomír Blažej etymologicky nesouvisí, i když se s nimi v povědomí často spojuje.

Svátek 3. února patří svatému Blažejovi, biskupovi ze Sebasty v Armémii, který podle tradice zemřel jako mučedník na počátku čtvrtého století. Legenda o něm vypráví, že zachránil chlapce, jemuž v hrdle uvízla rybí kost. Proto se stal patronem při onemocněních hrdla a krku a byl zařazen mezi čtrnáct svatých pomocníků.

S jeho dnem se v katolické tradici spojuje svatoblažejské požehnání, při kterém kněz přidrží u hrdla dvě zkřížené svíce posvěcené předchozí den na Hromnice. Blízkost obou termínů není náhodná, únorové svíce patřily k nejvýraznějším znakům zimní části církevního roku a lidová paměť si Blažeje pamatovala především jako muže se svícemi.

V českých zemích se jméno hojně užívalo ve středověku a v novověku zdomácnělo natolik, že z něj vznikla celá řada rodinných jmen, nejznámější je Blažek. V devatenáctém a dvacátém století se Blažej jako křestní jméno vytrácel a přežíval hlavně na venkově a v kalendáři.

Blažej dnes patří ke jménům, která znají všichni z kalendáře, ale v porodnicích se objevují jen vzácně. Právě to mu dává zvláštní půvab, protože není okoukané a zároveň není vymyšlené. Rodiče, kteří po něm sáhnou, obvykle hledají jméno s historií, s pevným českým tvarem a s možností vlídné zdrobněliny.

Zvukově si Blažej rozumí s dalšími jmény, která se vracejí z hlubin kalendáře, jako jsou Vojtěch, Matěj nebo Kryštof. Působí spíš měkce a přátelsky než tvrdě, takže se hodí i dospělému muži, aniž by zněl staromódně. Hrozí mu hlavně záměna s rozšířeným příjmením Blažek, s tím se ale nositelé obvykle rychle naučí žít.