Božena

Božena vychází ze slovanského základu „bog“, tedy Bůh, a vysvětluje se jako Bohem obdařená nebo blažená. Přípona -ena dává jménu podobu přídavného jména, které se osamostatnilo. Podobný typ tvoření znají i jiná slovanská jména, kde se ke jménu Boha připojuje další složka nebo koncovka.

Ve stejné rodině stojí mužské Božetěch a Bohuslav, ženské Bohuslava, Bohumila a Božislava. Polská Bożena a slovenská Božena jsou přímé obdoby, ruština má tvar Božena spíš jako přejatý než domácí. Jméno tedy nepřišlo do češtiny odjinud, vyrostlo přímo ze slovanského jazykového základu.

Významově se Božena blíží jménům jako Dorota nebo Teodora, která pocházejí z řečtiny a znamenají Boží dar. Božena je tedy slovanská paralela k této myšlence. Někdy se uvádí i výklad blažená, spokojená, který se opírá o slovo „božský“ ve smyslu skvělý, a oba výklady se dobře doplňují.

Jméno Božena je v českých zemích doloženo už ve středověku. Nejznámější starou nositelkou je Božena, venkovská žena, kterou si podle kroniky vzal knížetem Oldřich, matka knížete Břetislava I. Příběh o tom, jak si ji Oldřich odvedl od pradleny u potoka, se vyprávěl po celá století a jméno díky němu zůstalo v paměti jako symbol prosté krásy.

Skutečný rozmach přineslo národní obrození. Barbora Panklová si zvolila jméno Božena Němcová a spisovatelka pak jméno proslavila natolik, že se v 19. a v první polovině 20. století dávalo hojně. Vlastenecké kruhy si slovanská jména cenily právě proto, že nebyla cizí a bylo je možné postavit proti německé podobě.

Datum 11. února vychází z tradice českého kalendáře a nepojí se ke konkrétní svaté téhož jména. Slovenský kalendář uvádí Boženu 27. července, polský 13. března, takže Boženy mají v různých zemích i různé dny.

Božena dnes patří ke jménům starší generace. Nosí je hlavně babičky a ženy, které se rodily v době, kdy bylo jméno na vrcholu, a novorozeným dívkám se dává jen výjimečně. Lidé si ho spojují především s Boženou Němcovou, což jménu dodává literární a trochu učebnicový odstín.

Zároveň má Božena všechno, co dnes rodiče u návratových jmen oceňují: slovanský základ, jasný význam a měkkou zdrobnělinu Boženka. Podobně jako Ludmila nebo Vlasta může dostat druhou šanci, až se vlna staročeských jmen posune dál. Nositelky samy často dávají přednost kratšímu Božce, které působí živěji.