Břetislav

Jméno patří do rozsáhlé skupiny slovanských dvouslovných jmen, jejichž druhou částí je základ slav, tedy sláva, chvála, dobrá pověst. První část se obvykle spojuje se starým slovanským výrazem pro hlas, zvuk či hlasitou řeč, odtud tradiční výklad „slavný svým hlasem“ nebo zkráceně „hlučný“. Vedle toho se objevuje i podoba Bretislav bez háčku, která je jen hláskovou variantou téhož jména.

Etymologie není docela jistá. Někteří jazykovědci první část přibližují slovesům označujícím ryčení a řinčení, jiní v ní hledali souvislost s výrazem pro zápas nebo pro brodění se vpřed. Rozšířený a nejčastěji uváděný výklad zůstává ten, který v jméně vidí muže, o němž je slyšet, tedy člověka známého svým hlasem a slovem.

Příbuzná jsou všechna jména se stejnou druhou složkou, tedy Bohuslav, Miroslav, Jaroslav, Václav nebo Vratislav. Blízké je také jméno Bratislav, s nímž se Břetislav často plete, obě jména však mají jiný první člen. Domácí podoba Slávek či Sláva je proto u Břetislavů stejně běžná jako u jejich jmenovců se slavnou koncovkou.

Jméno nesli hned tři čeští panovníci z rodu Přemyslovců. Nejznámější je Břetislav I., vládnoucí v polovině jedenáctého století, kterému se pro jeho odvahu říkalo český Achilles. Unesl Jitku ze Schweinfurtu z kláštera, pro syna dobyl slávu na polských výpravách a zavedl stařešinský řád nástupnictví. Jeho jmenovec Břetislav II. vládl na konci téhož století a jméno nesl i pražský biskup a knížecí správce Jindřich Břetislav.

Křesťanského patrona jménem Břetislav kalendář nezná, datum desátého ledna vychází z domácí kalendářní tradice, která ve devatenáctém a dvacátém století doplňovala do jmenných seznamů stará slovanská jména. Právě obrozenci tato panovnická jména oživili, protože v nich viděli doklad dávné české státnosti, a z knih se Břetislav vrátil do matrik.

Ve dvacátém století bylo jméno docela běžné, zvlášť u chlapců narozených v prvních desetiletích a znovu po druhé světové válce, kdy měla vlastenecká jména dobrý zvuk.

Dnes se Břetislav vnímá jako jméno tradiční až historické. Voní starými kronikami a zároveň připomíná dědečky a tatínky z generací, kdy se dávalo docela hojně. Novorozencům se objevuje jen výjimečně, obvykle v rodinách, kde se jméno dědí po předcích, nebo u rodičů, kteří hledají něco výrazně českého mimo módní vlnu.

Praktickou výhodou je zkratka Břeťa, která zní kamarádsky a odlehčuje vážnost celé podoby. Nevýhodou je hláskování pro cizince, protože spojení Bře na začátku dá zabrat i zkušenému mluvčímu. Doma i tak jméno drží pevné místo, právě díky přemyslovské minulosti.