Brigita

Základem jména je keltský, konkrétně irský kořen brig s významem síla, moc, výše. Z něj vzniklo staroirské Brighid, tedy „vznešená“ nebo „vyvýšená“. Původně šlo o jméno keltské bohyně, kterou Irové spojovali s ohněm, poezií, léčitelstvím a řemeslem. Jazykovědci ho odvozují z rekonstruovaného tvaru Briganti, který znamenal přibližně „ta vysoko postavená“, a spojují jej se stejným prastarým kořenem jako název kmene Brigantů.

Do evropských jazyků se jméno rozšířilo dvěma cestami. Irská Brighid dala anglické Bridget a Bridgid, francouzskou Brigitte, italskou Brigidu a španělskou Brígidu. Skandinávská větev, Birgitta a Birgit, se proslavila díky švédské světici a odtud se dostala do němčiny jako Brigitte a Birgit. Česká Brigita vychází z latinizované podoby Brigitta, kterou používaly církevní knihy, polská Brygida je jí velmi blízká.

Příbuzné jsou také domácí zkrácené podoby Gita a Gitta, které se však v češtině kryjí i se zkratkou jména Markéta nebo Gita samostatné. Jméno nemá mužský protějšek, i když se občas uvádí irské Brian, s nímž ho ale pojí nejvýš podobný začátek, ne společný původ.

Nejstarší nositelkou jména je irská Brigita z Kildare, opatyně z přelomu 5. a 6. století, kterou Irové uctívají jako jednu ze tří hlavních patronek země vedle svatého Patrika. Její památka připadá na 1. února, proto najdeme Brygidu právě k tomuto dni v polském kalendáři. Legendy o ní se často prolínají se vzpomínkou na starší keltskou bohyni stejného jména.

Druhou velkou postavou je Brigita Švédská, zakladatelka řádu brigitek, matka osmi dětí a autorka slavných Zjevení. Zemřela v roce 1373 v Římě a patří k patronkám Evropy. Slovenský kalendář si ji připomíná 8. října, což odpovídá starší tradici jejího svátku. Brigitky měly své domy i v českých zemích a jméno se u nás díky nim objevovalo v barokních matrikách.

Datum 21. října vychází z tradice českého občanského kalendáře a neváže se k jedné konkrétní legendě. V Čechách a na Moravě zůstávala Brigita po celá století jménem spíš vzácným, oživení přineslo až 20. století, kdy jej zpopularizovala německá a francouzská kultura.

Brigita u nás nikdy nepatřila k jménům, která by se dávala po celých třídách. Právě proto působí svěže i po letech. Ve zvuku má něco severského a zároveň elegantního, k čemuž přispěla francouzská a německá podoba Brigitte. Starší generace ho slyší jako jméno filmové, mladší jako jméno nadčasové a nepříznakové.

Dnes ho volí rodiče, kteří chtějí jméno křesťansky zakotvené, ale nikoli všední. Dobře snáší cizinu, protože v obměněné formě mu rozumí od Dublinu po Budapešť. Domácí Gitka je přitom natolik mazlivá, že jméno neztuhne ani u malé holčičky.