Cecilie

Jméno pochází z latinského rodového jména Caecilius, ženská podoba zněla Caecilia. Šlo o jedno z významných jmen starého Říma, nosili je členové rodu Caeciliů, k němuž patřila i známá větev Metellů. Rodová jména tohoto typu se v Římě běžně odvozovala od přezdívek předků a v tomto případě se nejčastěji vykládá ze slova caecus, tedy slepý. Výklad je ovšem pouze pravděpodobný, nikoli jistý, protože původ starých italických rodových jmen se často zpětně rekonstruuje jen obtížně.

Do češtiny se jméno dostalo prostřednictvím církevní latiny a úcty ke svaté Cecílii, takže patří k té vrstvě jmen, která k nám přišla spolu s křesťanským kalendářem. V českých matrikách se objevuje v podobě Cecilie i Cecílie, obě varianty se používají dodnes. Mužským protějškem je latinské Caecilius, u nás se ale nikdy neujal.

Příbuzné jsou všechny evropské podoby odvozené ze stejného základu, od francouzské Cécile přes italskou a španělskou Cecilii až po anglickou Cecily. Jméno nemá nic společného s Celií ani s Cilkou odvozenou od jiných jmen, i když se domácké tvary místy prolínají.

Svátek 22. listopadu připadá na svatou Cecílii, římskou mučednici z prvních staletí křesťanství. Podle legendy pocházela z urozené rodiny, byla provdána proti své vůli a svého muže i jeho bratra získala pro křesťanskou víru. Zemřela mučednickou smrtí a byla pohřbena v Kalixtových katakombách, kde je její hrob doložen odedávna.

Patronkou hudby se stala díky pasáži v legendě, kde se při svatební hostině zpívalo a Cecílie v srdci zpívala jen Bohu. Středověk si to vyložil po svém a udělal z ní ochránkyni hudebníků, zpěváků a varhanářů. Kolem 22. listopadu se proto po Evropě konaly a dodnes konají svatocecilské koncerty a v mnoha městech po ní byly pojmenovány pěvecké spolky.

V českých zemích bylo jméno rozšířené hlavně v době baroka a v devatenáctém století, kdy se drželo zejména na venkově. Polský kalendář uvádí Cecylii na 16. dubna, slovenský slaví Cecíliu shodně s českým 22. listopadu.

Cecilie působí dnes spíš vzácně a slavnostně. Není to jméno, které by se dávalo z rozpaků, rodiče po něm sahají tehdy, když chtějí něco starobylého a zároveň měkce znějícího. Dobře snáší kombinaci s krátkým příjmením a nechává dítěti prostor pro řadu domáckých podob, od důvěrné Cilky po jemnější Cecilku.

V dospělosti jméno vyznívá kultivovaně a trochu literárně. Hudební patronát mu přidává půvab, kterého si všímají zejména rodiny s vazbou na zpěv nebo na kostelní muziku. Starší nositelky u nás najdeme hlavně na Moravě a v tradičně katolických oblastech, mladší dívky s tímto jménem jsou spíš výjimkou, která ale nepůsobí nijak výstředně.