Dagmar

Jméno pochází ze staroseverštiny. První část je slovo dagr, tedy den, druhá se vykládá dvojím způsobem. Buď jako mær, panna či dívka, odkud výklad „panna dne“, nebo jako mærr ve významu slavný, proslulý, odkud „slavný den“. Oba výklady se v literatuře drží vedle sebe a rozhodnout mezi nimi nelze s jistotou.

Existuje ještě třetí, pozoruhodná domněnka. Podle ní je dánská Dagmar přetvořením slovanského jména Dragomíra, které si severské prostředí upravilo k obrazu svému, aby znělo srozumitelně. Souvisí to s tím, že první nositelkou, kterou Dánové znají, byla česká princezna. Jistota tu není žádná, přesto jde o vysvětlení, které se opakovaně objevuje a dobře zapadá do historie jména.

Příbuzná jsou severská jména se stejným základem, zejména Dagný a mužské Dag či Dagfinn. V polštině se ustálila podoba Dagmara, která se používá i na Slovensku a občas se objeví i u nás. Domácká podoba Dáša se v češtině sdílí s Darinou a Danielou, takže samotné oslovení ještě neprozradí, o které jméno jde.

Nejslavnější Dagmar byla dcera Přemysla Otakara I. Provdala se roku 1205 za dánského krále Valdemara II. a v Dánsku dostala jméno Dagmar. Zemřela mladá, roku 1212, a zůstala po ní pověst laskavé a spravedlivé královny. Lidové balady o ní se v Dánsku zpívaly po staletí a šperk nalezený v jejím hrobě v Ringstedu je dodnes znám jako Dagmařin kříž a patří k oblíbeným dánským klenotům.

Do češtiny se jméno vrátilo teprve v 19. století, kdy romantické nadšení pro národní dějiny znovu objevilo příběh přemyslovské princezny na dánském trůně. Z literatury přešlo do matrik a ve 20. století se Dagmar stala běžným jménem, zvlášť v jeho střední části.

Svátek připadá na 20. prosince. Nestojí za ním žádný světec ani církevní úcta, datum vychází z tradice českého občanského kalendáře, do něhož bylo jméno zařazeno v novější době. Na Slovensku vlastní den nemá, v Polsku slaví Dagmara 12. prosince.

Dagmar dnes působí jako jméno starší generace. Nejvíc se dávalo v polovině 20. století a od té doby výrazně ustoupilo, takže mezi malými dětmi je vzácné. Vnímá se jako jméno rozvážné a trochu přísné, ale domácká Dáša ten dojem okamžitě změkčí a dodá mu vřelost.

Nahrává mu obliba severských jmen a chuť rodičů hledat jména, která nejsou na každém rohu a přitom nejsou vymyšlená. Dagmar má krátký, nesklonný tvar, dobře se vyslovuje v cizině a nese za sebou skutečný příběh. To všechno jsou důvody, proč se k němu část rodičů opatrně vrací.