Diana

Jméno Diana pochází z latiny a spojuje se s přídavným jménem dius, tedy „božský, jasný, nebeský“. Základ je starý, souvisí s indoevropským kořenem pro denní světlo a jasnou oblohu, který najdeme i ve jménu Jupiter nebo v latinském slově dies, den. Odtud výklady „božská“ a „zářící“, které se v českých kalendářích uvádějí nejčastěji.

V římském náboženství byla Diana bohyní lovu, divoké přírody a měsíce, obdoba řecké Artemidy. Její kult byl velmi rozšířený, chrám na Aventinu i svatyně u jezera Nemi patřily k nejznámějším. Právě díky této bohyni se jméno drželo v evropské kultuře i po konci antiky, i když spíš jako literární a umělecký motiv než jako běžné křestní jméno.

Do češtiny se Diana dostala oklikou, přes západní Evropu, kde ji oblíbila renesanční a barokní šlechta. Zvukově i významově je blízká jménům Denisa, které se rovněž váže k antickému božstvu, a v okruhu „světlých“ jmen stojí u Luciie, Kláry nebo Světlany. Krátká domácí podoba Dana se v češtině sice používá, patří ale především k Danielě.

Diana nepatří mezi jména svatých, v církevním kalendáři nemá vlastní legendu ani mučednici zvučného jména. Datum 4. ledna v českém občanském kalendáři vychází z tradice kalendářních řad a z potřeby najít místo pro jméno, které se u nás začalo ve větší míře užívat až ve dvacátém století. Slovenský kalendář je klade na 1. července, polský na 13. srpna, což dobře ukazuje, jak volně se takové svátky přiřazovaly.

Ve starší české tradici se jméno Diana objevovalo hlavně v překladech antických básníků a v šlechtickém prostředí, kde působilo vznešeně a učeně. Běžným jménem pro dívky se stalo teprve v druhé polovině dvacátého století, kdy k nám přes film a literaturu pronikala cizí jména. Silnou vlnu pozornosti mu přinesla princezna Diana, po jejíž svatbě a zejména po její smrti bylo jméno na celém Západě velmi na očích.

Diana zní v češtině stále mírně cizokrajně, a to je zjevně součást její přitažlivosti. Nepůsobí staromódně ani výstředně, dobře se skloňuje a hodí se k většině českých příjmení. Rodiče ji volí, když chtějí jméno krátké, zvučné a trochu vznešené, bez toho aby bylo v každé třídě.

Nejvíc se dávala od osmdesátých let a její obliba viditelně stoupla po sňatku britské princezny. Dnes patří k jménům, která se objevují pravidelně, ale v malém počtu, takže si Diana zachovává jistou výjimečnost. Zdrobnělina Dianka jménu ubírá na chladu a dodává mu domácí teplo.