Dorota

Základem jména jsou dvě řecká slova, dóron (dar) a theos (bůh). Původní podoba Dorothea se tedy dá přeložit jako „dar Boží“ nebo „Boží dar“. Zajímavé je, že stejné dvě části obsahuje i jméno Teodora, jen v obráceném pořadí, takže obě jména jsou významově dvojčata.

Do českého prostředí se jméno dostalo přes latinu a církevní kalendář v podobě Dorothea. Domácí mluva ji zkrátila a zjednodušila na Dorotu, která se pak vžila natolik, že dnes působí spíš jako jméno lidové než učené. V češtině se ustálila vedle sebe kratší Dorota a knižnější Dorotea, která se objevuje hlavně v historických textech a překladech.

Ze stejného řeckého kořene vyrostla celá rodina jmen. Mužským protějškem je Dorotej, blízko stojí Teodor a Teodora, dále pak jména typu Izidor nebo Polydor, kde se opakuje složka dóron. Krátká Dora je sice běžně chápána jako domácí tvar Doroty, ale může vycházet i z Teodory nebo Eleonory.

Jméno proslavila svatá Dorota Kappadocká, mladá mučenice z Caesareje, která podle tradice zahynula za pronásledování křesťanů na počátku 4. století. K jejímu příběhu se váže legenda o písaři Theofilovi, jenž se jí posmíval a žádal růže z rajské zahrady, načež mu je Dorota po své smrti poslala uprostřed zimy. Právě proto ji výtvarné umění zobrazuje s košíkem růží nebo s květinovým věncem.

Její památka se slaví 6. února, jak to dodnes drží slovenský i polský kalendář. Český občanský kalendář má Dorotu 26. února, což je důsledek pozdějšího přeskládání jmen v civilním seznamu, ne stopa jiné svaté. Dvojí datum se v příhraničí a v česko slovenských rodinách stále plete, takže Dorotám se u nás občas přeje dvakrát.

Ve starších stoletích patřila Dorota u nás k jménům velmi rozšířeným, od šlechtických rodů po venkovské chalupy. Stopu po tom nesou lidové hry o svaté Dorotě, které vandrovní herci hrávali po vsích od Vánoc do masopustu, i pohádkové a marionetové Dorotky po boku Kašpárka. Svátek zapadl i do pranostik o vánicích a závějích, protože přichází v době, kdy zima obvykle naposledy ukazuje sílu.

Dorota dnes patří k jménům, která znějí zároveň staře a osvěživě. Nemá hladkou moderní tvář, spíš charakter, a právě to ji dělá zajímavou pro rodiče, kteří hledají něco doma zabydleného, ale ne opakovaného v každé třídě. Hodně jí pomáhá i zdrobnělina Dorotka, která je měkká a dětská, kdežto dospělá Dorota působí sebevědomě a trochu neústupně.

V Polsku bylo jméno velmi oblíbené ve druhé polovině 20. století, u nás zůstávalo v menšině, a tak se mu vyhnul pocit generační vlny. Dnes se objevuje u malých dívek jako vědomá volba s odkazem na tradici a lidovou kulturu, často v rodinách, které mají rády jména s jasným významem. Kratší Dora a Dorka si přitom žijí vlastním životem a používají je i nositelky jiných jmen.