Doubravka

Jméno se nejčastěji vykládá ze slova doubrava, tedy dubový les nebo listnatý háj. Doubravka je pak podle tohoto výkladu žena z dubového lesa, případně ta, která k doubravě patří. Dub byl u starých Slovanů stromem pevnosti a trvání, takže jméno mělo od začátku silný podtón.

Etymologie ovšem není úplně jednoznačná. Starší podoba Dobrava, kterou znají polské a jihoslovanské kroniky, svádí také k odvození od základu dobr, tedy dobrá, hodná. Obě vysvětlení se v odborné literatuře objevují vedle sebe a u konkrétní historické nositelky se dnes už nedá rozhodnout, které bylo původní. V českém kalendáři i v obecném povědomí převládl výklad spojený s doubravou.

Příbuzné jsou jihoslovanská Dubravka, polská Dobrawa a Dąbrówka a slovenská Dúbravka. Ke stejnému okruhu ryze slovanských ženských jmen patří Květoslava, Vlasta, Ludmila nebo Květa, tedy jména, která do češtiny nepřišla z latiny ani z hebrejštiny, ale vyrostla doma.

Nejznámější nositelkou byla přemyslovská princezna Doubravka, dcera knížete Boleslava I. Kolem roku 965 se provdala za polského knížete Mieszka I. a podle dobových zpráv měla velký podíl na tom, že se Mieszko dal pokřtít. Polská tradice v ní proto vidí ženu, která pomohla přivést do země křesťanství, a zná ji pod jmény Dobrawa a Dąbrówka. Zemřela roku 977.

Datum 19. ledna nevychází z památky žádného světce toho jména. Doubravka patří mezi slovanská jména, která se do českého občanského kalendáře dostala v moderní době, a její den je dán zvykem a rozvržením kalendáře, ne církevní tradicí.

V českých zemích se jméno po středověku téměř vytratilo a vrátilo se až s národním obrozením, kdy vzrostl zájem o domácí slovanská jména. Široce oblíbené nikdy nebylo, spíš se udržovalo v rodinách, které si potrpěly na češtinu a historii.

Doubravka působí tradičně a zároveň nezvykle. Není to jméno, které by se v jedné školní třídě opakovalo, a přesto nikoho nepřekvapí, protože je zřetelně české a každý tuší, odkud se vzalo. Volí ho rodiče, kteří hledají jméno s historií a s přírodním obrazem v pozadí, ale nechtějí sahat po jménech ze světových žebříčků.

V běžném hovoru se dlouhé jméno rychle zkracuje, takže Doubravka bývá pro okolí Doubi nebo Doubravečka. Dospělé nositelky ovšem plnou podobu často používají rády, protože zní důstojně a dobře se pamatuje. Ke jménu se také pojí drobná praktická potíž, totiž že si ho lidé při prvním slyšení pletou s Dobravou nebo Dobromilou.