Eduard

Eduard vychází ze staroanglického Eadweard, složeného ze slov ead ve významu majetek, bohatství či blaho a weard ve významu strážce, hlídač. Dohromady tedy strážce majetku, případně ten, kdo chrání to, co je cenné. Podobných dvojslovných germánských jmen je celá řada a první část ead se objevuje i u jmen Edmund nebo Edgar.

Do kontinentální Evropy se jméno rozšířilo díky anglickým králům a jejich svatořečení, latinská podoba Eduardus mu pak otevřela cestu do všech evropských jazyků. V českém prostředí se ustálila právě forma Eduard, tedy varianta blízká němčině a latině, nikoli původnímu anglickému Edward. Vedle Eduarda se u nás objevuje i příbuzná podoba Edvard, kterou nese například Edvard Beneš, a obě jména se občas pletou.

Zkrácením vznikla dnes nejužívanější domácká podoba Eda, která si zcela osamostatnila a mnohdy ji nosí i lidé, jež nikdo celým jménem neoslovuje. Ženský protějšek čeština nemá, ačkoli ve světě existuje italská Edoarda nebo španělská Eduarda.

Na 18. březen připadá v církevní tradici svátek Eduarda Mučeníka, anglického krále z desátého století. Na trůn se dostal jako chlapec a roku 978 byl zabit u hradu Corfe, podle pozdějších zpráv ve prospěch svého mladšího bratra. Rychle se stal předmětem úcty jako nevinná oběť a jeho kult pomohl jméno rozšířit. Slavnějším svatým Eduardem je ovšem král Eduard Vyznavač, zakladatel westminsterského opatství, jehož den připadá na 13. října.

Právě anglosaská minulost dala jménu přízvuk panovnické vážnosti a řada anglických králů je nosila až do dvacátého století. V českých zemích bylo jméno vzácné až do devatenáctého století, kdy se s vlnou zájmu o cizí a vznešeně zvučná jména objevuje u měšťanských rodin. Silné období mělo v první polovině dvacátého století, kdy je nosí celá generace spisovatelů, herců a pedagogů.

Polský kalendář slaví Edwarda 5. ledna, slovenský se drží stejně jako český 18. března. Rozdíl mezi zeměmi vychází z toho, ke kterému ze svatých Eduardů se která tradice přiklonila.

Eduard dnes patří ke jménům, která se nikdy nevytratila, ale ani nezaplavila třídní seznamy. Rodiče po něm sahají, když chtějí jméno tradiční a evropské zároveň, dobře srozumitelné v cizině a bez příchuti módní vlny. Hodí se k němu většina českých příjmení a nabízí praktickou výhodu, totiž že si dítě může vybrat mezi důstojným Eduardem a kamarádským Edou.

Vnímání jména se dost liší podle podoby. Celé Eduard zní jako jméno z kavárny první republiky, zdrobnělina Eda naopak jako soused, se kterým se člověk potká u plotu. Díky tomu jméno stárne dobře a stejně dobře sedí školákovi jako pánovi v nejlepších letech.