Eliáš

Základem jména jsou dvě hebrejská slova označující Boha. První část odkazuje k obecnému výrazu pro božstvo, druhá je zkrácená podoba posvátného jména Hospodinova. Dohromady vzniklo vyznání „můj Bůh je Hospodin“, tedy prohlášení, kterému prorok Eliáš zasvětil celý život. Původní tvar Elijáhú se přes řecké Élias a latinské Elias dostal do většiny evropských jazyků.

Do češtiny jméno proniklo s biblickými překlady a s církevním kalendářem. Latinská podoba Elias se u nás počeštila na Eliáš, zatímco pravoslavné prostředí dalo vzniknout východní variantě Ilja, kterou znají čeští čtenáři z ruské literatury. Obě jména mají tedy stejný kořen, i když na první pohled znějí zcela odlišně.

Příbuzná jsou všechna jména s biblickým prvkem odkazujícím k Bohu, například Daniel, Michael, Gabriel nebo Emanuel. Blízko má Eliáš také k prorockým jménům typu Jeremiáš a Izaiáš, se kterými sdílí charakteristickou koncovku. S Eliškou ani Elenou příbuzný není, ty mají zcela jiný původ, i když se dnes často vyslovují podobně zkráceně.

Prorok Eliáš působil podle biblického podání v severním izraelském království v době krále Achaba, zhruba v devátém století před naším letopočtem. Vystoupil proti uctívání Baala, na hoře Karmel se utkal s jeho kněžími a podle Druhé knihy královské byl nakonec vzat na nebesa v ohnivém voze. Právě tento výjev z něj udělal jednu z nejvýraznějších postav Starého zákona a zajistil mu úctu v židovství, křesťanství i islámu.

Svátek svatého proroka Eliáše připadá na 20. července ve východní i západní tradici a stejné datum má i český a slovenský občanský kalendář. V lidovém prostředí se Eliáš spojil s letními bouřkami, hromem a blesky, protože ohnivý vůz si lidé představovali jako rachot nad krajem. Odtud pochází i pojmenování Eliášův oheň pro světélkování na stožárech a věžích před bouří.

U nás patřilo jméno dlouho spíš do knih a kázání než do matrik, v barokní době se objevovalo hlavně v evangelickém prostředí. Delší dobu působilo starobyle a málokdo je dával dětem, znovu se rozšířilo až v posledních desetiletích.

Eliáš dnes patří mezi jména, která rodiče volí, když chtějí něco starobylého a zároveň neokoukaného. Má biblickou vážnost, ale zní měkce a dětsky ve zdrobnělině Eliášek, takže vyroste s nositelem od kočárku po dospělost. Nejčastěji ho dostávají chlapci narození v posledních letech, kdy se vracejí jména z bible i z babiččiných matrik.

V běžném hovoru se jméno rychle krátí na Eliho, což mu dodává mezinárodní nádech a usnadňuje život v cizině. Anglicky mluvící prostředí zná Elijaha, německé Elias se od českého tvaru liší jen koncovkou. Jméno tak působí domácky i světově zároveň, což je kombinace, kterou má málokteré.