Evžen

Základem jména jsou dvě řecká slova, předpona eu s významem „dobře“ a slovo genos, tedy „rod“ nebo „zrození“. Eugenios tak původně označoval člověka dobrého rodu, urozeného, blahorodého. V antickém světě šlo o jméno lichotivé a poměrně oblíbené, později se rozšířilo mezi křesťany, protože „dobré zrození“ se dalo chápat i duchovně jako znovuzrození ve křtu.

Z řečtiny jméno přešlo do latiny jako Eugenius a v této podobě se dostalo do celé západní Evropy. Do češtiny proniklo přes latinu a němčinu, kde se užívala zkrácená forma Eugen. Česká podoba Evžen vznikla domácím přizpůsobením latinského znění a patří k té skupině jmen, u kterých si čeština vytvořila vlastní tvar poměrně odvážně, podobně jako u Vavřince nebo Ambrože.

Ženským protějškem je Evženie, latinsky Eugenia, francouzsky Eugénie. Ke stejné rodině patří slovenský a německý Eugen, polský Eugeniusz, italský a španělský Eugenio nebo ruský Jevgenij, známý z Puškinova Evžena Oněgina. Zvláštní případ je maďarské Jenő, které se z Eugena vyvinulo tak, že už na první pohled souvislost nikdo nepozná.

Svatých a blahoslavených tohoto jména je v církevních kalendářích celá řada. Nejznámější je papež Evžen I., který stál v čele církve v sedmém století, a biskup Evžen Toledský, básník a učenec z vizigótské Hispánie. Připomínají se ale i mučeníci z antické doby, jejichž příběhy se dochovaly jen v hrubých obrysech.

Datum 10. listopadu vychází z tradice českého občanského kalendáře a nevztahuje se k jedné jasně určené postavě. Sousedské kalendáře si jméno zařadily jinam, na Slovensku slaví Eugen 18. listopadu a v Polsku má Eugeniusz svátek už 4. ledna. Rozdíly vznikly postupnými úpravami kalendářů v jednotlivých zemích.

U nás se Evžen užíval hlavně od devatenáctého století, kdy obrozenci rádi sahali po jménech s vznešeným významem. Silnou generaci má jméno v první polovině dvacátého století, kdy působilo pevně a trochu slavnostně, podobně jako Vojtěch nebo Bohuslav.

Evžen dnes patří ke jménům, která nosí spíše starší generace, takže mnoha lidem se spojí s dědečkem, panem doktorem nebo starým pantátou z venkova. Právě díky tomu má ale klid a vážnost, které chybí jménům zprofanovaným módou. Nepůsobí nijak dětinsky, roste s člověkem od kolébky až do stáří.

Mezi novorozenci se objevuje zřídka, rodiče ho volí většinou vědomě a s citem pro tradici, často po předkovi v rodině. Krátká domácí podoba Evža nebo Evžík jméno hezky zlidští, plné znění se pak hodí do podpisu a na dveře kanceláře.