Evženie

Jméno vychází z řeckého Eugenia, ženského protějšku k Eugenios. Složeno je ze slova eu ve významu „dobrý, dobře“ a genos, tedy „rod, původ“. Vykládá se proto jako „urozená“ nebo „blahorodá“, doslova ta, která pochází z dobrého rodu. Původně tak nešlo o jméno ve dnešním smyslu, ale o přívlastek, kterým se označoval vysoký původ.

Do Evropy se jméno rozšířilo přes latinskou podobu Eugenia a ve francouzském prostředí zdomácnělo jako Eugénie, v němčině jako Eugenie. V českých zemích se dlouho užívala právě tato cizí podoba, teprve v době národního obrození se ustálilo počeštěné Evženie s charakteristickým v uprostřed, stejně jako u mužského Evžena. Starší matriky a literatura proto kolísají mezi zápisy Eugenie a Evženie.

Nejbližším příbuzným jménem je mužský Evžen, dále cizí Eugen a ruská Jevgenija s domáckým Žeňa. Stejnou řeckou předponu eu nosí i jména Eufemie, Eulálie nebo Evdokie, která k nám pronikla podobnou cestou přes latinu a církevní kalendář.

Křesťanská tradice spojuje jméno se svatou Evženií Římskou, mučednicí z počátků církve. Podle legendy byla dcerou římského prefekta v Alexandrii, tajně přijala křest a v mužském přestrojení vstoupila do kláštera, kde se stala představeným. Její památka se v církevním kalendáři tradičně slavila v době kolem Vánoc, takže dubnový termín v českém občanském kalendáři vychází spíš z pozdějšího uspořádání kalendáře než z církevní úcty.

Datum 22. dubna je tedy věcí domácí kalendářní tradice. Sousední země volily jiné dny, na Slovensku připadá Eugénia na 18. září a v Polsku Eugenia na 13. září. Rozdíl není chybou, jen dokladem toho, že se občanské kalendáře vyvíjely v každé zemi samostatně.

V českých zemích patřila Evženie k jménům měšťanských a šlechtických rodin devatenáctého století. Podpořila je i literatura, Balzacův román o Evženii Grandetové se u nás čte pod tímto počeštěným názvem už po generace. Ve dvacátém století jméno zvolna ustupovalo a přesunulo se mezi jména babiček a prababiček.

Evženie dnes patří mezi jména vzácná a zřetelně retro. Působí noblesně, trochu jako jméno z rodinného portrétu v oválném rámu, a právě tahle patina jí dnes hraje do karet. Rodiče, kteří hledají něco, co ve třídě nikdo další nemá a přitom to má kořeny v české tradici, se k ní občas vracejí, často ovšem jako k druhému jménu.

V běžném hovoru jméno změkčuje domácká Evženka, která z vážné dámy udělá holčičku. Dospělé nositelky se často představují zkráceně jako Evža nebo Evi, protože plná podoba zní v neformálním prostředí slavnostně. Záměna s Evou nebo s mužským Evženem je přitom běžná, a tak si Evženie své jméno zpravidla ráda hláskuje.