Filip

Filip vychází z řeckého Φίλιππος, tedy Philippos. Vzniklo složením slov filos ve významu milující nebo přítel a hippos, což je kůň. Doslovný výklad tedy zní milovník koní nebo přítel koní. Ve starověkém Řecku nešlo o vyznání lásky ke zvířatům, ale o odkaz na urozený původ. Koně si mohla dovolit jen bohatá vrstva a jezdectvo bylo výsadou aristokracie.

Ze starořeckého prostředí se jméno přeneslo do latiny jako Philippus a v této podobě se rozšířilo po celé křesťanské Evropě. Do češtiny se dostalo prostřednictvím latiny a němčiny, přičemž se ustálil zápis s jednoduchým f. Ve starších českých textech se objevuje také podoba Philipp podle latinského vzoru.

Ke jménu patří ženské protějšky Filipa a Filipína, u nás spíše vzácné. Z Filipa vzešla i řada českých příjmení jako Filip, Filipec, Filípek nebo Filipi. Španělská podoba Felipe se dostala až na druhý konec světa, protože podle krále Filipa II. dostaly jméno Filipíny.

Svátek 26. května připomíná svatého Filipa Neriho, italského kněze, který v tento den roku 1595 v Římě zemřel. Založil kongregaci oratoriánů a proslul jako duchovní vůdce, který se nebál humoru a lidového přístupu. Bývá označován za veselého světce, protože smích a dobrou náladu pokládal za součást zbožnosti.

Starší a v lidové tradici hlouběji zakořeněný je apoštol Filip, jeden z dvanácti Ježíšových učedníků. Jeho svátek se spolu se svátkem apoštola Jakuba slavil 1. května a předvečer tohoto dne dal jméno filipojakubské noci s pálením čarodějnic. Slovenský kalendář slaví Filipa 23. srpna, kdy si církev připomíná svatého Filipa Beniziho, polský kalendář má Filipa 11. dubna.

V českých zemích se jméno užívalo už ve středověku, mimo jiné u šlechty a v duchovním prostředí. Nikdy nepatřilo k nejčastějším, ale ani nezmizelo. Velký návrat zažilo po roce 1989, kdy se stalo jednou z opor nové generace krátkých a mezinárodně srozumitelných jmen.

Filip dnes působí svěže a zároveň usedle. Má za sebou dva tisíce let historie, ale nezní staromódně, protože je krátký, snadno vyslovitelný a v cizině ho nikdo nekomolí. Rodiče si ho vybírají právě pro tuhle rovnováhu, kdy jméno není výstřední, a přesto nezapadne mezi ostatními.

Velkou část dnešních Filipů tvoří lidé narození od devadesátých let dál, takže jméno má nádech mladé generace. Dobře se snáší s většinou českých příjmení a nabízí praktickou škálu oslovení od oficiálního Filipa až po dětské Filípka. V češtině navíc žije jméno svým vlastním životem v úsloví mít filipa, tedy být bystrý a chytrý, i když souvislost s křestním jménem je spíše náhodná.