Gustav

Gustav pochází ze staré severské, konkrétně staroseverské a staré švédské jmenné zásoby. Nejrozšířenější výklad ho rozkládá na dvě části, první odkazuje na kmen Gótů, druhá na slovo pro hůl, oporu či žerď. Odtud se vykládá jako „opora Gótů“ nebo „hůl bojovníků“, přičemž hůl tu není nemocniční podpěra, ale znamení vůdce a držadlo bojové zástavy.

Etymologie není úplně bez sporu. Část starších badatelů uvažovala o tom, že se za švédskou podobou skrývá přejaté slovanské jméno složené z prvků pro hosta a slávu, které se na severu přetvořilo do domácí podoby. Tento výklad se dnes připomíná spíš jako zajímavost, převažuje vysvětlení z germánského základu.

Do češtiny se Gustav dostal přes němčinu a rakouské prostředí, kde bylo jméno ve 18. a 19. století oblíbené a působilo vznešeně. Blízko má ke starším severským podobám Gustaf a Gøtstaf, v románských jazycích ke Gustavovi a Gustavu ve francouzské výslovnosti. Ženská obdoba Gustava se u nás užívala hlavně v minulosti.

Gustav není jméno spojené s některým široce uctívaným svatým, proto jeho místo v kalendáři vychází z tradice občanských kalendářů, nikoli z církevní úcty. Druhý srpen mu byl přidělen v době, kdy se do českých kalendářů dostávala řada jmen běžných v habsburské monarchii, a od té doby se zde drží i ve slovenské a polské podobě.

Slávu jménu zajistili především švédští panovníci. Gustav I. Vasa vyvedl Švédsko z dánské nadvlády, Gustav II. Adolf se zapsal do dějin třicetileté války a jeho jméno znají i české učebnice kvůli bitvám na našem území a v okolí. Po nich nesla jméno celá řada evropských šlechtických i občanských rodů.

V českých zemích se Gustav hodně dával v druhé polovině 19. století a v prvních desetiletích 20. století, kdy patřil k jménům měšťanské generace. Zdrobnělina Gusta byla tak běžná, že se z ní stalo samostatné oslovení, které leckdy zastínilo plnou podobu jména.

Gustav dnes působí jako jméno s patinou, trochu jako starý dřevěný nábytek, který se najednou zase hodí do moderního bytu. Nese v sobě ozvěnu prvorepublikové češtiny a zároveň zvláštní lehkost, protože už není tak obehrané jako jiná vracející se jména. Rodiče, kteří ho vyberou, obvykle hledají něco pevného a nenapodobitelného.

Nejčastěji se s ním potkáte u mužů starší generace, občas ale i u dětí v rodinách, kde se vědomě sahá po jménech prababiček a pradědečků. Krátká podoba Gusta mu dává lidovost, plná podoba naopak vážnost, takže si jeho nositel může vybrat, jak chce působit.