Hana

Základem jména je hebrejské Channa, odvozené od slovesného kořene s významem „být milostivý, prokázat přízeň“. Vykládá se proto jako „milostná“, „půvabná“ nebo volněji „ta, které se dostalo milosti“. Ve stejném kořeni mají původ i jména jako Jan a Johana, kde se ozývá myšlenka Boží přízně.

Tatáž hebrejská Channa dala vzniknout řecké a latinské podobě Anna, a tou cestou se jméno rozšířilo po celé Evropě. Hana stojí blíž původní výslovnosti s počátečním h, do střední Evropy se dostala především prostřednictvím maďarštiny a polštiny, kde Hanna dlouho sloužila jako domácí obměna Anny. V češtině se Hana z takové obměny postupně vyvázala a stala se samostatným úředním jménem, které se dnes zapisuje do matriky bez jakékoli vazby na Annu.

Blízkými příbuznými jsou tedy Anna, Anička, Aneta, Anita a Annamária, vzdáleněji i Jana a Johana. Zdrobněliny Hanka a Hanička bývaly kdysi domácími tvary pro obě jména, takže ve starších zápisech i v rodinných vzpomínkách se Hana a Anna občas prolínají.

Nejznámější biblickou nositelkou jména je Channa ze První knihy Samuelovy, matka proroka Samuela. Dlouho neměla děti, modlila se v Šílu a svého syna pak zaslíbila službě v chrámu. Její děkovný chvalozpěv patří k nejstarším modlitebním textům Starého zákona a ve výtvarném umění bývá Hana zobrazována právě jako matka odevzdávající dítě.

Datum 15. srpna vychází z tradice českého kalendáře, do něhož bylo jméno zařazeno vedle staršího Anna. V církevním kalendáři připadá na tento den Nanebevzetí Panny Marie, s nímž jméno Hana bezprostředně nesouvisí, takže srpnový termín je záležitostí kalendářní praxe. Na Slovensku má Hana svátek 26. července, tedy ve dni svaté Anny, matky Panny Marie, což pěkně ukazuje historickou spřízněnost obou jmen. V Polsku slaví Hanna 5. ledna.

V českých zemích se Hana objevuje v matrikách už v raném novověku, tehdy ještě nejčastěji jako varianta zapsaná vedle Anny. Skutečný rozmach zažila ve dvacátém století, silně se dávala v poválečných desetiletích a v šedesátých a sedmdesátých letech patřila k jménům, která uslyšíte v každé školní třídě té generace.

Hana působí jako jméno klidné a spolehlivé, tak trochu jako jméno starší sestry. Díky velké vlně z poválečných let ji nejčastěji nosí ženy středního a vyššího věku, a právě proto ji mladí rodiče chvíli považovali za jméno babiček. Ta pauza ale jménu prospěla a Hana se vrací, často v mezinárodně znějícím zápisu Hanna, který se dobře hodí do rodin s vazbou na cizinu.

Praktická výhoda je zřejmá: jméno je krátké, čitelné v každém jazyce a nabízí celou škálu podob od oficiální Hany přes Hanku až po mazlivou Haničku. Nedětsky dospělá Hana se dá nosit ve třiceti i v osmdesáti, což je u jmen vzácnější vlastnost, než se zdá.