Helena

Helena pochází z řeckého Heléné. Jazykovědci se v jeho výkladu neshodují úplně jednotně, nejrozšířenější vysvětlení ho ale spojuje se slovy pro pochodeň a sluneční svit, odtud tradiční překlad pochodeň, zářící, světlo. Objevuje se i výklad odvozující jméno od kmene, který označuje lesk a jas, výsledný význam tedy zůstává podobný.

Do českého prostředí se jméno dostalo spolu s křesťanstvím prostřednictvím latinské podoby Helena. V latině se přízvuk ustálil na druhé slabice a v této podobě jméno prošlo do většiny evropských jazyků. Starší české texty znají i tvar Jelena, který vznikl přes východoslovanské prostředí, kde se počáteční h měnilo v j.

Příbuzné jsou podoby Elena, Ilona, Jelena či Alena. Alena je dnes v češtině vnímána jako samostatné jméno, historicky však vznikla právě zkrácením Heleny. Podobně z domáckých podob Heleny a Magdaleny vyrostlo jméno Lenka, které se u nás osamostatnilo v první polovině dvacátého století.

Srpnový svátek se váže ke svaté Heleně, matce císaře Konstantina Velikého. Pocházela ze skromných poměrů, po synově nástupu k moci získala titul augusty a proslula podporou křesťanských staveb ve Svaté zemi. Legenda jí připisuje nalezení Kristova kříže v Jeruzalémě, což je motiv, který ji provází ve výtvarném umění, kde bývá zobrazována právě s velkým křížem. Její památka se v západní církvi slaví 18. srpna a od ní přešlo datum i do českého občanského kalendáře.

Ještě starší je ovšem Helena z antických bájí, manželka spartského krále Meneláa, jejíž únos rozpoutal trojskou válku. Díky Homérovi patří k nejznámějším ženským postavám evropské literatury a jméno si dodnes nese ozvěnu této slávy.

V českých zemích bylo jméno běžné už ve středověku a nikdy z kalendáře nezmizelo. Silnou vlnu oblíbenosti zažilo ve druhé polovině dvacátého století, kdy se Helen narodilo mimořádně mnoho.

Helena dnes působí tradičně a trochu vznešeně. Většina nositelek u nás patří spíš ke starším a středním ročníkům, protože vrchol obliby jméno zažilo v druhé polovině minulého století. Novorozeným holčičkám se dává spíše střídmě, obvykle tehdy, když rodiče hledají jméno s historií a bez módního nádechu.

Jeho výhodou je srozumitelnost v cizině. Helena se bez problémů přečte v Polsku, Německu, Itálii i v anglicky mluvících zemích a všude zůstává rozpoznatelná. Díky široké nabídce domáckých podob si navíc každá nositelka najde tvar, který jí sedí, od útulné Helenky po svižnou Helču.