Hugo

Základem jména je staroněmecké hugu, tedy mysl, duch, rozum nebo myšlenka. Ve starých germánských jazycích šlo o běžný slovotvorný prvek, který se objevoval v delších složeninách. Z nich se postupem času vydělila samostatná krátká podoba Hugo, jež nakonec původní dlouhá jména co do obliby předčila.

Příbuzenstvo je široké. Ke stejnému kořeni patří Hubert, tedy bystrá mysl, dále Hugbald nebo latinizovaný Hugolín. Ve staroseverské mytologii nese jméno Huginn jeden ze dvou Ódinových havranů a znamená právě myšlenku. Franská šlechta jméno rozšířila po celé západní Evropě, Normané je přenesli do Anglie jako Hugh, ve Francii zdomácnělo v podobě Hugues a nosil je i zakladatel dynastie Kapetovců.

Do českých zemí se Hugo dostal z německého prostředí, nejprve mezi šlechtou a v církevních kruzích, výrazněji pak v devatenáctém století. Dlouho působil jako jméno cizokrajné a trochu panské, což mu zůstalo dodnes. Výhodou je jeho snadné skloňování, druhý pád zní Huga a oslovení je stejné jako základní tvar.

První duben je v evropských kalendářích spojen s Hugonem z Grenoblu, francouzským biskupem, který zemřel prvního dubna roku 1132. Proslul přísným životem, obnovou zanedbané diecéze a především tím, že svatému Brunovi a jeho druhům poskytl pusté údolí Chartreuse, kde vznikl první kartuziánský klášter. Svatořečen byl krátce po smrti a den jeho úmrtí se stal dnem jeho památky.

Ke jménu se hlásí i další středověké osobnosti, například opat Hugo z Cluny, jedna z nejvlivnějších postav církve jedenáctého století, nebo anglický biskup Hugo z Lincolnu. Díky nim patřil Hugo ve středověku k jménům, která si spojovala vzdělanost a správcovskou zdatnost.

U nás jméno nikdy nepatřilo k nejčastějším, zato se pravidelně objevovalo v šlechtických rodinách a později v měšťanských kruzích s vazbou na německy mluvící prostředí. Na Slovensku i v Polsku připadá svátek na stejný den, což usnadňuje gratulace přes hranice.

Hugo dnes patří k jménům, která působí zároveň retro i moderně. Připomíná prvorepublikové fotografie a zároveň zní mezinárodně, protože ve Švédsku, Francii nebo Španělsku patří k oblíbeným volbám současných rodičů. Rodiče u nás si ho vybírají pro krátkost, jasnou výslovnost a pro to, že se nedá zkomolit v cizině.

Devadesátá léta jménu přidala ještě jednu vrstvu, televizní hra s trollem Hugem, kterou si pamatuje celá jedna generace. Dnes už tahle asociace slábne a Hugo se vrací jako jméno s charakterem, které se hodí ke krátkému i delšímu příjmení a nenechá svého nositele splynout s davem.