Ida

Ida vychází z germánského jazykového základu, který se spojuje se slovem pro práci, činnost a konání. Odtud plyne obvyklý výklad „pracovitá“, doplňovaný druhým významem „ochránkyně“. Jméno je tak krátké, že se u něj etymologie nedá potvrdit se stoprocentní jistotou, a odborníci nabízejí i další vysvětlení.

Jedno z nich vidí v Idě zkrácenou podobu delších starogermánských jmen, která začínala na Id-, například Idaberga nebo Iduberga. Jiný výklad ji přibližuje k severskému jménu Iðunn, které patřilo bohyni střežící jabloně mladosti. Zvuková shoda s horou Ida na Krétě je podle většiny badatelů náhodná, protože řecké jméno má vlastní, nesouvisející původ.

Do českého prostředí přišlo jméno z němčiny, kde bylo doma po celý středověk i novověk. Příbuznými podobami jsou Iduna, Idalie a irská Ita, občas se k Idě přiřazuje i domácké oslovení dívek jménem Idelina. V němčině, polštině i skandinávských zemích zůstala Ida samostatným jménem, nikoli jen zdrobnělinou.

Nejznámější nositelkou jména v církevních dějinách je svatá Ida z Herzfeldu, šlechtična z 9. století, která po ovdovění rozdávala majetek chudým a nechala vystavět kostel ve Vestfálsku. Její památka připadá na 4. září, což odpovídá dnu, kdy Idu slaví polský kalendář. Vedle ní se připomíná i blahoslavená Ida z Boulogne, matka Godefroye z Bouillonu, a Ida z Nivelles, cisterciácká mystička.

Březnové datum v českém občanském kalendáři vychází z tradice kalendářních řad a z pozdějších úprav, nikoli z konkrétní legendy. Slovensko má Idu v polovině února, takže nositelky s českými i slovenskými vazbami mohou klidně slavit dvakrát.

U nás se Ida rozšířila v 19. století, kdy se do měšťanských rodin dostávala německá jména s romantickým nádechem. Objevovala se v literatuře a v divadelních rolích, později patřila spíš ke jménům, která vyčnívala z řady Jaroslav a Marie. Nikdy nebyla masová, ale nikdy také nezmizela.

Ida dnes zní zvláštně nadčasově. Má jen dvě slabiky, čte se stejně v Praze, Berlíně i Kodani a nepotřebuje zdrobnělinu, aby působila mile. Právě to z ní dělá jméno, po kterém sahají rodiče hledající něco krátkého a čistého, co nebude ve třídě ve trojím vydání.

Ve Skandinávii a v Německu se Ida vrátila mezi oblíbená dívčí jména, u nás se objevuje spíš jako tichá volba než jako móda. Starší nositelky jméno nesou s určitou dávkou noblesy, malé Idy působí moderně a hravě. Dobře se snáší s dlouhými i krátkými příjmeními a nedá se z něj udělat nic posměšného.