Igor

Jméno Igor vzniklo ze staroseverského Ingvarr, tedy Yngvarr. První část odkazuje na Inga, jinak Yngviho, jedno ze jmen severského boha plodnosti a blahobytu, druhá část se vykládá jako varr ve smyslu strážce, ochránce nebo bojovník. Nejrozšířenější výklad proto zní „ten, koho chrání bůh Ing“, vedle toho se uvádí i význam „Ingův bojovník“. Obě čtení se dobře snášejí a v praxi se často uvádějí společně.

Do slovanského prostředí jméno přinesli Varjagové, tedy skandinávští bojovníci a obchodníci, kteří se v raném středověku pohybovali po cestách mezi Baltem a Černým mořem. Ve východoslovanském prostředí se Ingvarr přizpůsobil místní výslovnosti a ustálil se v podobě Igor. Právě odsud se jméno vrátilo zpátky do Evropy jako jméno vnímané jako ruské, přestože jeho jádro je germánské.

Do češtiny se Igor dostal až v 19. století v době slovanského nadšení, kdy se u nás záměrně sahalo po jménech z ruštiny. Blízkými příbuznými jsou skandinávská jména Ingvar a Ingemar a celá rodina jmen začínajících na Ing, tedy třeba Ingrid nebo Ingeborg. Přímá ženská obdoba k Igorovi v češtině neexistuje, v ruském prostředí se občas objevila jako Igorina, ale u nás se neujala.

Nejznámějším nositelem jména v dějinách je kyjevský knížeIgor, syn Rurikův, jehož neblahý konec při vymáhání daní od Drevljanů popisuje staroruský letopis. Jméno proslavila také epická skladba Slovo o pluku Igorově, opěvující nešťastné tažení novgorodsko-severského knížete Igora Svjatoslaviče proti Polovcům. Z této předlohy vyrostla i Borodinova opera Kníže Igor, která jméno rozšířila po evropských operních scénách.

Ve východní církvi se ctí svatý Igor Olegovič, černigovský a kyjevský knížez 12. století, který byl zavražděn v Kyjevě a později prohlášen za svatého. Datum 1. října v českém občanském kalendáři však na žádný takový kult přímo nenavazuje, vychází z tradice kalendáře a z rozvrstvení jmen v moderních seznamech. Slovensko drží Igorův den 10. dubna, Polsko 5. října.

U nás bylo jméno až do 20. století vzácné a vnímalo se jako výrazně slovanské, takřka programové. Naplno se rozšířilo ve druhé polovině 20. století, kdy se dostalo do širokého povědomí a dávalo se docela běžně.

Igor dnes zní spíš tradičně než moderně. Nese na sobě patinu druhé poloviny 20. století, kdy se dával hojně, a nejvíc Igorů proto potkáte ve středním a starším věku. Novorozencům se dává jen zřídka, takže malý Igor dnes působí nezvykle a tím i zajímavě.

Výhodou jména je jeho stručnost a mezinárodní čitelnost. Píše se a vyslovuje téměř všude stejně, což z něj dělá praktickou volbu pro rodiny s vazbami do zahraničí. Slabinou je pro někoho ustálená představa hromotluckého pomocníka z hororových filmů, ta ale u nás nikdy nezakryla vážnější a starobylejší tón jména.