Ilona

Ilona vznikla v maďarštině přetvořením jména Helena, které pochází z řečtiny. Řecké Helénē bývá nejčastěji spojováno se slovem pro pochodeň či svit, odtud výklad „pochodeň, světlo, ta, která svítí“. Tato etymologie ovšem není zcela jistá, někteří badatelé myslí na souvislost se jmény bájné Heleny Trojské a na starší, dnes už neprůhledný základ. Význam „světlo“ je přesto ten, který se drží v povědomí i ve slovnících jmen.

Cesta k dnešní podobě vedla přes latinské a řecké Helena k maďarskému Ilona, kde se ztratilo počáteční h a samohláska se posunula. V maďarštině patřilo jméno odedávna k nejoblíbenějším a má tam vlastní domácké tvary jako Ili, Ilike nebo Ilus. Do češtiny se Ilona dostala právě z maďarštiny, a to hlavně v průběhu 20. století, kdy se u nás prosadila jako samostatné jméno, nikoli jen jako varianta.

Nejbližší příbuzná jsou Helena a Jelena, z téhož základu vyrostly také Elena, Alena a Lenka. Zvláštní kapitolou je podoba Iloná, kterou znají některé jazyky jen jako přepis, a jméno Ilka, jež v maďarštině rovněž patří k Iloně. Češtině Ilona sedí i skloňováním, chová se stejně jako Alena nebo Jana.

Světicí, která stojí za celou touto skupinou jmen, je svatá Helena, matka císaře Konstantina Velikého. Podle tradice dala v Jeruzalémě hledat Kristův kříž a stala se patronkou archeologů a nálezců. Její památka připadá na 18. srpna, a právě proto se Ilona slaví v srpnu v polském kalendáři.

Datum 20. ledna v českém občanském kalendáři z této světecké tradice nevychází. Ilona sem byla zařazena až v moderní době, kdy se do kalendáře doplňovala oblíbená jména bez vlastního svátku, a den tak vychází z kalendářní praxe, ne z církevního kultu. V blízkosti tohoto data slaví v českém prostředí svátek Sebastián, s Ilonou ale nemá nic společného.

V maďarské kultuře má jméno silné zázemí. Vystupuje v pohádkách jako Tündér Ilona, vílí královna, a nesla ho i Ilona Zrínyi, šlechtična, která v 17. století hájila hrad Mukačevo. Do českého prostředí přinesla Ilona kus této uherské ozdobnosti a dlouho působila jako jméno trochu vzácné a působivé.

Ilona u nás zní jako jméno zralé a klidné. Nejčastěji ji nosí ženy, které se narodily v šedesátých a sedmdesátých letech, kdy bylo jméno v oblibě a působilo moderně a mírně exoticky. Novorozeným dívkám se dnes dává jen zřídka, i když mezi jmény s krátkou a jasnou výslovností by mohla obstát velmi dobře.

Výhodou je, že Ilona funguje bez problémů i v zahraničí, protože ji zná maďarština, polština i němčina. Nepůsobí přitom nijak nápadně a nepotřebuje vysvětlování. Kdo hledá jméno v příbuzenství Heleny, ale bez její časté podoby, má v Iloně tichý a elegantní kompromis.