Ingrid

Ingrid vychází ze staroseverského Ingiríðr, staršího Ingifríðr. První část odkazuje na Inga, tedy Yngviho, starogermánské božstvo plodnosti a úrody, které severská mytologie spojuje s bohem Freyem. Druhá část se opírá o slovo fríðr s významem krásný, sličný, milý. Celek se proto vykládá jako „krásná jako božstvo Ing“ nebo „Ingova krásná“. Kalendářní tradice u nás mluví o bohyni Ing, severské prameny znají Inga spíš jako mužské božstvo, ale význam krásy a ochrany zůstává stejný.

Jméno má rozsáhlé příbuzenstvo. Stejný základ nesou Inga, Inge, Ingeborg, Ingebjörg a v mužské řadě Ingvar nebo Ingemar. V Pobaltí se ujala podoba Ingrīda, v Polsku Ingryda. Krátká domácí forma Inge se v němčině a ve Skandinávii osamostatnila a funguje jako samostatné jméno.

Do češtiny Ingrid nepřišla po církevní linii, ale kulturní cestou přes němčinu a přes skandinávský film a literaturu. Proto se u nás jméno chová jako cizí slovo a ve většině pádů se neskloňuje, mluví se o Ingrid, s Ingrid, bez Ingrid. Právě tato nesklonnost mu dodává část jeho odměřené elegance.

Ingrid patří ke jménům, která do českého občanského kalendáře přibyla poměrně pozdě, v době, kdy se do seznamu doplňovaly i podoby cizího původu. Datum 27. ledna proto vychází z tradice kalendáře a nepojí se s žádnou doloženou českou světicí toho jména.

Z křesťanských nositelek je nejznámější blahoslavená Ingrid ze Skänninge, švédská dominikánka ze 13. století, která ve svém městě založila první ženský klášter řádu. Její památka se ovšem ve Švédsku slaví jinde v roce, severské kalendáře mají pro Ingrid samostatný podzimní den.

Ve Skandinávii se jméno drží nepřerušeně od středověku a nosily je i královské dcery. Širší evropskou slávu mu přinesla první polovina dvacátého století a filmové plátno, odkud se dostalo i k nám. U starších generací tak Ingrid často zní jako jméno spojené s němčinou nebo s velkým filmem, ne jako domácí tradice.

Ingrid u nás nikdy nebyla masovým jménem a právě to jí dnes pomáhá. Působí jako volba pro rodiče, kteří chtějí něco vzácnějšího, ale ne vymyšleného, jméno s jasnou historií a severskou střídmostí. Nejčastěji se dávalo ve druhé polovině dvacátého století, takže dnes znějí jako Ingrid spíš ženy středního věku a starší.

Jméno má zvláštní schopnost stárnout beze ztráty. Nezdrobňuje se samo od sebe, holčičce sedne díky domácímu Ingridka a dospělé ženě dává profesní vážnost. Vnímáme ho jako severní, chladnější a o něco distinguovanější než běžná česká jména, což bývá přesně ten důvod, proč se pro něj lidé rozhodnou.