Iva

Podle českého kalendáře má Iva germánský původ a jde o zkrácenou podobu jmen Ivana nebo Ivona. Výklad se proto rozdvojuje podle toho, ke kterému delšímu jménu se Iva přiřadí. Nejrozšířenější vysvětlení vede přes Ivonu a mužské Ivo ke starogermánskému základu, který je spojován se slovem pro tis. Tisové dřevo se používalo na luky, takže se jméno někdy překládá jako „tisová“ nebo volněji „lučištnice“.

Druhá cesta vede přes Ivanu, ženskou podobu jména Ivan. To je východoslovanská varianta jména Jan, které pochází z hebrejského Jochanan s významem „Bůh je milostivý“. Obě linie se v češtině setkaly právě ve tvaru Iva, a proto se u něj uvádí dvojí výklad. Který z nich je ten pravý, záleží u konkrétní nositelky spíš na tom, jaké jméno měla babička.

Příbuzná jsou tedy jména Ivana, Ivona, Yvona a mužské Ivo, Ivan a Ivoš. V češtině nahrává krátkému tvaru i podobnost se slovem jíva, i když s vrbou jméno etymologicky nesouvisí. Iva se u nás přestala vnímat jako pouhá domácká zkratka a běžně se zapisuje do matriky jako plnohodnotné jméno.

Iva nemá vlastního světce a datum 1. prosince vychází z tradice českého občanského kalendáře, kde dostala samostatný den vedle příbuzných jmen Ivan, Ivana a Ivona. Ta slaví v jiných ročních obdobích, takže Ivy si svůj svátek nemusí s nikým dělit.

Ke kruhu příbuzných jmen se váže několik světců s latinským jménem Ivo. Nejznámější je Ivo z Kermartinu, bretaňský kněz a soudce ze 13. století, uctívaný jako patron právníků a chudých. Druhým je Ivo z Chartres, francouzský biskup a znalec církevního práva. Přímo k ženské podobě Iva se ale žádná svatá neváže.

V českých matrikách se Iva objevuje spíš až ve 20. století, kdy se krátké tvary začaly zapisovat samostatně. Do té doby šlo o domácké oslovení Ivan a Ivon. Rozmach přišel v poválečných desetiletích, kdy byla krátká a zvukově příjemná jména v oblibě.

Iva působí nadčasově a věkově neutrálně. Nejvíc se dávala v druhé polovině minulého století, takže dnes patří spíš ženám středního věku a maminkám školáků. Malých Iv se rodí méně, protože rodiče u krátkých jmen sáhnou častěji po Elle, Nele nebo Ivě konkurující Evě.

Přitom má Iva všechno, co se dnes od jména žádá. Je krátká, snadno se vyslovuje v cizině, nemá zdrobnělinu, která by zněla dětinsky, a v dospělosti nepůsobí rozmazleně. Kdo ji zvolí, sází na jistotu bez příchuti módy.