Ivana

Základem je hebrejské Jóchánán, které se vykládá jako „Bůh je milostivý“ nebo „Hospodin se smiloval“. Přes řeckou podobu Ióannés a latinské Iohannes se jméno rozšířilo po celé Evropě a v každém jazyce se přizpůsobilo domácí výslovnosti. Ve východní a jižní části Slovanstva vznikla varianta Ivan, z níž je Ivana pravidelně utvořená ženská podoba příponou -a.

Do češtiny se Ivana dostala později než domácí Jana. Zatímco Jan a Jana pokračují přímo z latinského Iohannes, Ivan a Ivana k nám přišly vlivem ruštiny a jihoslovanských jazyků, hlavně v devatenáctém století v době obrozeneckého zájmu o slovanskou vzájemnost. Významově jde tedy o totéž jméno jako Jana, jen jinou cestou.

Příbuzné podoby jsou kromě Jany také Ivona, Johana, Hana, Janina či Žaneta. Ivonu ovšem část jazykovědců odvozuje odjinud, od germánského základu se slovem tis, takže její spojení s Ivanou nemusí být původní. Mužským protějškem zůstává Ivan, v domácí rovině Ivo.

Svátek 4. dubna vychází z tradice českého občanského kalendáře, kde Ivana navazuje na dvojici s mužským Ivanem. Na Slovensku se Ivana slaví 28. prosince, v Polsku má příbuzná Iwona svátek 23. května. Různá data jsou běžná, občanské kalendáře se v jednotlivých zemích vyvíjely samostatně.

Jméno má oporu ve svatojanské tradici, tedy v úctě k Janu Křtiteli a Janu Evangelistovi, od nichž se celá rodina jmen odvozuje. Ve východních církvích je Ivan přímo běžnou podobou jména Jan, takže i Ivana se do ní přirozeně řadí.

V českých zemích se Ivana naplno prosadila až ve dvacátém století. Velkou oblibu měla zhruba od padesátých do sedmdesátých let, kdy patřila mezi jména, která rodiče vnímali jako moderní a zvukově svěží. Starší matriky ji znají jen výjimečně.

Ivana dnes působí spíš jako jméno generace maminek a babiček než novorozenců. Novým holčičkám se dává jen zřídka, zato mezi dospělými ženami je naprosto běžné a nikoho nepřekvapí. Má pověst jména praktického a nekomplikovaného, takového, které se dobře vyslovuje a nepotřebuje vysvětlovat.

Výhodou je mezinárodní srozumitelnost. V jihoslovanských zemích je Ivana stále velmi živá a oblíbená, jinde v Evropě si ji lidé snadno spojí s Janou nebo Johannou. Domácká Ivanka zní měkce a rodinně, zkrácená Iva naopak stroze a moderně, takže si nositelka může vybrat tón podle situace.