Ivona

Jméno vychází z germánského slovního základu, který označoval tis (ve staré horní němčině *iwa*). Tisové dřevo bylo ceněné pro svou pružnost a pevnost, vyráběly se z něj luky, a právě odtud pochází druhý obvyklý výklad významu, tedy „lučištník“. Muž tohoto jména se latinsky zapisoval jako Ivo, ženská podoba Ivona vznikla přidáním domácí koncovky.

Do češtiny se jméno dostalo okliko přes západní Evropu. V Bretani se v podobě Yves a Yvonne mimořádně rozšířilo a francouzská Yvonne se v 19. a 20. století stala módní i mimo Francii. Čeština si ji přizpůsobila pravopisně na Ivona, vedle toho se dodnes objevují i zápisy Yvona a Yvonna. Polština zůstala u podoby Iwona.

Do stejné jazykové rodiny patří mužské Ivo a Ivoš a ženská jména Iveta a Yvetta, která vznikla z francouzských zdrobnělin téhož základu. Naopak Ivana, s níž se Ivona často plete, má úplně jiný původ, odvozuje se od Ivana, tedy od hebrejského jména s významem „Bůh je milostivý“. Podobnost obou jmen je tedy jen zvuková.

Šíření jména v západní Evropě je spojeno s Ivem z Kermartinu, bretaňským právníkem a knězem ze 13. století, který se stal patronem advokátů a soudců. Jeho kult udělal z Yvese a Yvonne typická bretaňská jména a odtud se rozběhla po celé Francii. Polský svátek Iwony 23. května leží právě v blízkosti jeho církevní památky.

Datum 23. března v českém občanském kalendáři vychází z tradice kalendářních řad a z návaznosti na mužské Ivo, nikoli z konkrétní legendy. Na Slovensku se Ivona slaví až 28. prosince, takže nositelky téhož jména mají v obou zemích svátek v úplně jiném ročním období.

V českém prostředí je jméno poměrně nové, běžně se objevuje až ve 20. století. Kulturní věhlas mu dodala hra polského dramatika Witolda Gombrowicze Ivona, princezna burgundská, která se od svého vzniku ve 30. letech hraje i na českých jevištích a jméno vtiskla do paměti divákům.

Ivona patří ke jménům, která u nás zdomácněla ve druhé polovině 20. století a nejvíc se dávala v sedmdesátých a osmdesátých letech. Dnes se u novorozenců objevuje jen zřídka, a tak působí spíš jako jméno generace matek. Zároveň si ale drží eleganci, díky francouzské příbuznosti zní o něco vybraněji než většina jmen z téhož období.

Na Ivoně je příjemné, že se dobře nosí v každém věku. Zdrobnělina Ivonka je hravá a dětská, plné Ivona vyznívá dospěle a klidně, zkrácené Iva je praktické do práce. Rodičům, kteří hledají jméno známé, ale zdaleka ne obehrané, nabízí rozumný kompromis mezi tradicí a nevšedností.