Jiří

Jméno pochází z řeckého Geórgios, odvozeného od slova geórgos, rolník, doslova ten, kdo pracuje se zemí. Do latiny přešlo jako Georgius a odtud do evropských jazyků: anglické George, německé Georg, francouzské Georges, španělské Jorge, ruské Georgij a Jurij, polské Jerzy, slovenské Juraj.

Česká podoba Jiří vznikla ze staročeského Juří přehláskou, a je jazykově zvláštní tím, že se v prvním, druhém a pátém pádě nemění. Jiří zůstává Jiří i ve vokativu, teprve další pády mají tvary Jiřího, Jiřímu. Ze jména vzniklo mnoho příjmení: Jirásek, Jireš, Jiroušek, Jiřík, Jurák.

Domácké tvary jsou nezvykle početné: Jirka, Jiřík, Jura, Jiříček, Jiřin, Jíra. Ženská podoba je Jiřina.

Svátek 24. dubna patří svatému Jiří, vojákovi z Kappadokie umučenému kolem roku 303, kterého legenda proslavila zápasem s drakem. Je patronem rytířů, vojáků, skautů, Anglie, Gruzie a mnoha měst. Ostatní země slaví jeho svátek 23. dubna, český kalendář se posunul o den, aby uvolnil místo Vojtěchovi.

Den svatého Jiří byl v lidovém kalendáři začátkem hospodářského roku: vyháněl se dobytek na pastvu, uzavíraly se smlouvy a čeleď měnila službu. Pranostiky říkají, že na svatého Jiří vylézají hadi a štíři. V Čechách jméno nosil král Jiří z Poděbrad a v 20. století se stalo nejčastějším mužským jménem, dnes ho v populaci nosí nejvíce mužů ze všech.

Jiří dnes zůstává nejrozšířenějším mužským jménem v české populaci, i když se dětem už dává mnohem méně než dřív. Rodiče často váhají kvůli nesnadnému skloňování a tomu, že jméno nese celá generace tatínků.

V běžné řeči jméno téměř nezní, všude je Jirka. Plný tvar Jiří se drží v dokladech, v práci a v přáních od lidí, kteří chtějí být uctiví.