Marie

Jméno pochází z hebrejského Mirjam, jehož význam je nejistý. Vykládá se jako „milovaná Bohem“ z egyptského mry, „hořká“ z hebrejského mar, nebo „paní“ z aramejského mara. Přes řecké Mariam a latinské Maria se rozšířilo do všech křesťanských jazyků: Mary, Maria, Marie, Marija, Mária.

Čeština převzala francouzskou podobu Marie s koncovkou ie, která se ve vokativu nemění, a vedle ní zná Marii, Mariu i Miriam. Domácké tvary jsou nesčetné: Máňa, Maruška, Majka, Mája, Manka, Mařenka, Maruna. Z Marie vznikla i samostatná jména Marika, Mariana a Mája.

Ve středověku se jméno z úcty k Panně Marii dlouho nedávalo, teprve od 16. století se rozšířilo a od 18. století bylo nejčastějším ženským jménem v Čechách po více než dvě stě let.

Svátek 12. září připomíná Jméno Panny Marie, mariánskou slavnost zavedenou papežem Inocencem XI. na památku vítězství nad Turky u Vídně roku 1683. Stejné datum má slovenský kalendář, polská Maria slaví 2. února. Mariánských svátků je v roce mnoho, od Hromnic přes Nanebevzetí 15. srpna po Neposkvrněné početí 8. prosince, a mnohé Marie slaví i některý z nich.

Jméno nosily císařovna Marie Terezie, královna Marie Stuartovna, spisovatelka Marie Majerová, malířka Marie Čermínová zvaná Toyen i vědkyně Marie Curie-Skłodowská. V Čechách bylo od 18. století do 60. let 20. století nejčastějším ženským jménem, pak ustoupilo a od roku 2000 se opatrně vrací.

Marie je dnes stále nejrozšířenějším ženským jménem v celé české populaci, i když mezi novorozenci ji předběhla Eliška, Anna nebo Tereza. V posledních letech se ale vrací, často jako druhé jméno nebo po babičce, a v podobě Maruška zní pořád jako doma.