Petr

Základem jména je řecké slovo petra, tedy skála nebo kamenná stěna. Z něj vzniklo mužské Petros, které se přes latinské Petrus rozšířilo do celé Evropy. Význam se obvykle vykládá jako „skála“ nebo „kámen“, tedy něco pevného a spolehlivého.

Řecké Petros ovšem není původní. Bylo to doslovné přeložení aramejského slova kéfá, které znamená totéž. Podle novozákonní tradice tak Ježíš pojmenoval rybáře Šimona, a nové jméno se stalo jeho hlavním označením. V nejstarších textech se proto objevuje i podoba Kéfas, u nás známá spíš jen jako citát než jako jméno.

Do češtiny se Petr dostal s christianizací a velmi brzy zdomácněl, o čem svědčí i zkrácená domácí podoba bez koncovky. Ženským protějškem je Petra, v příbuzenstvu jsou jména Petronela a Petronila a v zahraničí Pierre, Pedro nebo Pietro. Nepřímo z téhož základu vychází i příjmení typu Petrů, Petřík nebo Petráš.

Datum 22. února vychází z liturgické tradice, která tento den slaví Stolec svatého Petra, tedy jeho postavení a úřad. Slavnost patří k nejstarším v římském kalendáři a připomínala se už v pozdní antice. V Polsku se Piotr slaví 18. ledna, protože starší kalendář znal tuto slavnost ve dvou termínech, na Slovensku je Peter spojený s 29. červnem, kdy se vzpomíná na Petra a Pavla společně.

V českých zemích bylo jméno Petr oblíbené po celý středověk, od šlechty po poddané. Nosili ho páni z Rožmberka, stavitelé i kazatelé, a patřilo k té skupině jmen, která nikdy zcela nevymizela. Silnou vlnu zažilo ve druhé polovině dvacátého století, kdy se dávalo opravdu hojně, takže v některých třídách sedělo Petrů několik.

Ke jménu se váže i lidová meteorologie. Únorový svátek spadá do doby, kdy se počasí láme, a v pranostikách se objevuje motiv Petrova zamračení nebo naopak předčasného tepla, které přinese návrat mrazů.

Petr patří k jménům, která nepůsobí ani staromódně, ani přehnaně moderně. Je to volba bezpečná a přitom nijak nudná, protože se dobře nosí v deseti i v sedmdesáti letech. Rodiče ho vybírají, když chtějí jméno krátké, snadno vyslovitelné a použitelné i v cizině, kde má v každém jazyce svůj protějšek.

Po silné vlně v sedmdesátých a osmdesátých letech se jméno na chvíli ztišilo a dnes se vrací spíš v menším množství, o to však vědoměji. Často se objevuje jako druhé jméno nebo jako rodinná spojnice s dědečkem či otcem. Zdrobnělina Péťa přitom zůstává tak samozřejmá, že se jí říká i dospělým mužům.