Eva

Jméno vychází z hebrejského Chavva, které se spojuje se slovesným základem pro život, tedy „žít“. Odtud běžný výklad „živá“, „životodárná“ nebo „ta, která dává život“. Sama Bible ho vysvětluje v knize Genesis, kde se Eva označuje za matku všech živých, takže jde o jeden z nejstarších dochovaných výkladů jména vůbec. Někteří badatelé upozorňují, že etymologie nemusí být tak přímočará a že se za jménem může skrývat starší slovo příbuzné s výrazem pro hada nebo dech, tento názor ale zůstává menšinový.

Do evropských jazyků se jméno dostalo přes řecké a latinské znění biblických textů, kde má podobu Eua a Eva. Latinská forma se ustálila natolik, že se v češtině, slovenštině, němčině, italštině i španělštině píše stejně. Angličtina rozlišuje knižní Eve pro biblickou postavu a Eva jako běžné křestní jméno, francouzština má Ève, polština Ewa a maďarština Éva.

Za příbuzné se často považuje jméno Evelína, jeho souvislost s Evou je však spíš pozdější a nejistá, protože vzniklo z germánského Avelina. Jistou dvojicí je Eva a Adam, která se v kalendáři drží pohromadě. V češtině se jméno spojuje také do dvojjmen typu Eva Marie, kde se ozývá starý teologický protiklad Evy a Panny Marie.

Datum 24. prosince patří ve starém církevním kalendáři vzpomínce na Adama a Evu, tedy na první lidi podle biblického vyprávění. Umístění na den před Narozením Páně nebylo náhodné. Připomínalo, že vánoční příběh začíná právě u prvních lidí a u vyhnání z ráje, které měl Kristus napravit. Eva tak není světicí v obvyklém smyslu, jde o připomínku biblické pramáti.

Se Štědrým dnem se pojí i zvyk, který přežil do dneška. Ve středověku se před kostely hrály takzvané rajské hry o Adamovi a Evě a jejich hlavní kulisou byl strom obalený jablky. Z něj podle rozšířeného vysvětlení vyrostl zdobený vánoční stromek s červenými baňkami na místě jablek. Jméno Eva má proto ke Štědrému dnu blíž, než by se zdálo.

V českých zemích se Eva užívala už ve středověku a oblibu si držela v katolickém i nekatolickém prostředí, protože je pevně ukotvená v Písmu. Silnou vlnu zažila v druhé polovině dvacátého století, kdy patřila k naprosto běžným jménům dívek narozených od padesátých do sedmdesátých let.

Eva působí klasicky, ale vůbec ne zastarale. Je krátká, snadno se vyslovuje ve všech jazycích a nikdy nesklouzla do polohy jména, které by znělo babičkovsky. Právě proto ji rodiče volí i dnes, často jako protiváhu k módním jménům, u kterých není jisté, jak budou znít za třicet let.

Vrchol popularity měla ve druhé polovině minulého století, takže se s ní potkáte u žen ve středním věku i u malých holčiček. Sluší jí jednoduchost, dobře funguje samostatně a nevyžaduje zdrobnělinu, i když jich čeština nabízí celou řadu. Slavit svátek na Štědrý den je pro Evy zároveň výhoda i nevýhoda, protože gratulace se snadno utopí v přípravách večeře.